Přijměte ještě gratulace a uznání k postupu před Havířov. Čekal jste, že to bude až takhle rychlé?

Děkuji. Určitě to nikdo nečekal, říkal jsem před začátkem i v průběhu série, že může být hodně dlouhá a možná o to je cennější, že jsme to zvládli takhle. Budeme aspoň mít víc sil a máme čas na regeneraci. Nicméně když se vrátím ještě do základní části, nějakých sedm nebo osm zápasů před jejím koncem jsme dávali docela hodně gólů a ten tým se naladil na vítěznou vlnu. A nebýt toho jednoho domácího zápasu čtvrtfinále s Hodonínem, který si myslím, že jsme podcenili, tak se prostě daří. Navíc i to jedno klopýtnutí nám pomůže a je to pro něco dobré. Každopádně že Havířov vyřídíme ve třech zápasech, s tím fakt nikdo nepočítal.

Na první pohled to vypadá na hladký průběh, ale hrála se dvě prodloužení a ve třetím zápasu rozhodla vlastně až třetí třetina. Takže vyrovnaná série?

Ano, bylo to o detailech. Nechci snižovat kvalitu havířovských brankářů, to v žádném případě, ale myslím, že právě o postu gólmana to celé bylo. V tom jsme byli jednoznačně lepší, skvěle chytal jak Šarman, tak Kořének. Právě to našemu mladému mužstvu dodalo neuvěřitelný klid. Jak říkáte, rozhodují detaily, přesilovky, my jsme je využívali, taky jsme hráli perfektně oslabení. A kus štěstí přeje připravenému, my jsme ho měli venku, když jsme vyrovnali na poslední chvíli. Tam si myslím, že byl zlomový moment i pro Havířov.

Měli hráči větší motivaci, když hráli proti profíkům?

Stoprocentně, já je trošku nahecoval a ono to tak prostě je. Ale chci se hlavně vrátit k naší přípravě, to s tím totiž souvisí. My jsme v létě v přípravě dobře trénovali, dobře se nachystali a dobře jsme potrénovali také v zimní vánoční přestávce. A teď se to prokazuje a rozhoduje. Sami vidíte, jak ty zápasy jsou důrazné, silově náročné a jsem přesvědčen, že bez dobrého tréninku by to už teď vůbec nešlo. Smekám klobouk hlavně před těmi, co chodí do práce. Před studenty samozřejmě taky, ale přeci jen oni tu regeneraci mají trošku jednodušší. Ta soutěž je pro všechny neskutečně náročná.

Upřímně, musíte v kabině už trochu krotit nějaké bezbřehé nadšení ve smyslu „kam až dojdeme“? Musí se jim zdůrazňovat, že je třeba jít s chladnou hlavou zápas od zápasu?

Teď bych asi nechtěl použít tu frázi jdeme zápas od zápasu, tady to tak úplně není. Vytvořila se tu neuvěřitelně silná skupina, ti kluci jsou věkově od sebe hodně blízko, snad jen zkušení Žíža s Komínkem jsou trošku odskočení. Ta kabina je prostě věkově vyrovnaná a mezi klukama to klape, znají se z Olomouce, ze Zlína a podobně. A najednou si všichni uvědomí, že můžou dosáhnout něčeho většího, že na to mají. Semkli se a jdou za tím všichni spolu, pochopili, že jsou dobří hokejisté. To sebevědomí dělá hrozně moc, moc jim přeji, ať se daří dál.

Už na začátku sezony jste říkal, že tým je podle vás dobře poskládaný, přesto mluvili jsme o tom, že to v průběhu sezony trochu haprovalo. Objevovala se okna v obraně, občas se objevily takové slabší desetiminutovky, tohle už se vyladilo?

Dokonale vyladěné to asi nebude vůbec nikdy, to je složitější. Ale o mně se ví, že nejsem bránič. Mám v obraně Tomáše Žižku, je to pro něho docela těžké, protože on hraje a zároveň si musí korigovat celou obranu. Je strašně důležitý a užitečný hráč. Já osobně mám krédo, že kdo dá víc gólů, tak vyhrává a toho se snažím držet. To se většinou ve druhé lize daří, a myslím, že i ty kluky to víc baví, než když je svážu nějakými taktickými šachy. Potřebuji, aby hráli hokej a aby je to bavilo, aby se nezbavovali zbytečně kotouče, aby s ním i bez něj šli do pohybu. Na tom pracujeme celou sezonu. Prostě abychom byli ti, kteří diktují tempo hry.

Vyškovské úzké kluziště se původně zdálo jako vaše nevýhoda, ale teď už to asi začíná být naopak, protože jste si na ně perfektně zvykli narozdíl od hostujících týmů, mám pravdu?

Přesně tak, já si myslím, že od určitého zápasu už jsme se naučili hrát jinak. Už to není jen hodně po rozích, ale máme hráče před bránou, beci se nebojí sjíždět do pozic a šancí. Jsme dobře fyzicky připravení, to je zásadní. Mimochodem, já si nemyslím, že by nás profíci z Havířova nějak přebruslili.

Naopak, vypadalo to, že pohybově i s fyzickou kondicí jste na tom lépe…

Já se snažím ty moje kluky nutit, aby měli pohyb, ale s kotoučem. A další čtyři hráči na ledě se prostě musí nabízet. Jsou bez kotouče, ale zase v pohybu. Nesmí to skončit tak, že jeden má puk, ostatní se na něj dívají a on to musí vzít na sebe. A to začalo fungovat. Víte, taky některým klukům, kteří k nám přišli, bylo dřív vytýkáno, že třeba nevyhodili puk nebo blbě nahráli. Já jsem naštvaný vždy jen za to, když něco odfláknou. Ti kluci musí a jdou každý zápas na doraz, když se prohraje, tak je to hokej. Jde o to do toho jít naplno. Když by to někdo vyloženě odflákl, udělal to jednou, dvakrát, tak nehraje a tady prostě skončí, takového hráče my nepotřebujeme. Nemusí se dařit, to se občas i v hokeji stane, ale to je rozdíl, to se časem změní. Je třeba do toho jít s chutí a naplno. Je to amatérská soutěž, ti kluci sem jedou, protože prostě chtějí hrát a na tom to musí stát.

Celou sezonu je otázkou, která základní skupina druhé ligy je kvalitnější, jestli západní nebo východní. A teď se to tak trochu ukáže, je tu přímá semifinálová konfrontace a vás čekají Letňany. Co očekáváte?

Já myslím, že je to hodně podobný tým jako my. Je tam spousta mladých kluků hlavně ze Sparty. Ti kluci jsou neskutečně disciplinovaní a mají dobré vedení, když jim řeknou, aby skákali po hlavě, tak oni to budou dělat, táhnou za jeden provaz. Je to disciplinovaný, poctivý mladý mančaft. Musíme počítat s tím, že bude spousta soubojů, bruslení, pohybu. Navíc mají stejné úzké kluziště jako my, fakt malé, možná ještě menší. A vejde se tam do 200 lidí, takže nějaká paralela s námi tam asi bude.

Poprvé se hraje v neděli a pak hned v pondělí, bude to rozdíl začínat sérii venku a hned dvakrát?

No trošku blbé to je, nebudu to skrývat. Ono se totiž nehraje na čtyři vítězné zápasy, ale jen na tři a vy hrajete dvakrát po sobě v Praze. Když se vám tam nebude dařit a přijedete domů se ztrátou dvou zápasů, bude doma hodně těžké s tím něco udělat. V tomhle vidím, že je to trošku nespravedlivé, ale nic s tím neuděláme.

Takže cíl pražské mise je přivézt si jednu výhru, je to tak?

Ideálně dvě, ale vyhrát tam aspoň jeden zápas bude hodně důležité. Pak se uvidí co dál, protože budeme mít k dispozici dva zápasy doma. Já myslím, že to zvládneme. Když vidím ty kluky, máme na to.